Nejdřív vás přijmou. Pak vás odmítnou, odstřihnou od informací a postupně ve vás vyvolají pocit, že problém jste vy. A to všechno se může stát během pouhých dvou měsíců.

MŮJ PŘÍBĚH | Když mě tým nechtěl

Před mnoha lety jsem nastoupila do nové, tehdy vysněné práce. Byla jsem v HR ještě poměrně krátce a přijali mě na seniorní pozici. Dvěma kolegyním, které už v týmu pracovaly, se to ale nezamlouvalo. Hned první den, při společné snídani, mi oznámily, že by si mě nikdy nevybraly a chtěly někoho jiného, kdo nabídku odmítl.

Doufala jsem, že se to časem usadí. Jenže kolegyně mě vylučovaly ze společných snídaní, šeptaly si přede mnou, nepředávaly mi informace a na otázky odpovídaly, ať si všechno zjistím sama. Když jsem něco nevěděla, přišla poznámka: "To bys jako senior ale mohla už vědět." Požádala jsem o pomoc nadřízenou. Její odpověď? Že mě přijali jako seniora, tak si s tím mám poradit.

MOJE ZKUŠENOST | Když jsem pochybovala sama o sobě

Už po dvou týdnech jsem chodila do práce s nechutí a obavami, co se zase stane. Postupně se přidaly zdravotní problémy a asi po měsíci a půl mi záda vypověděla službu. Skončila jsem na neschopence. Místo podpory mi od kolegyň i nadřízené chodily zprávy zpochybňující, jestli jsem opravdu nemocná, nebo se jen vyhýbám kanceláři. Po návratu se nic nezměnilo a krátce nato mi oznámili, že ve firmě skončím.

Tehdy jsem si myslela, že problém je ve mně. Že nejsem dost dobrá a svou práci nezvládám. Teprve s odstupem jsem si uvědomila, že pro mě bylo vlastně štěstí odejít dřív, než se situace stala neúnosnou.

MOJE PONAUČENÍ | Co dnes už vím

Za chování kolegyň ani za nedostatek podpory nadřízené jsem nemohla. Šlo tehdy především o manažerské selhání. Moje vlastní sebereflexe je v něčem jiném: příliš dlouho jsem se snažila přizpůsobit situaci, která nebyla v pořádku, místo abych ji včas pojmenovala a chránila sama sebe. A i proto jsem v HR vždycky považovala otevřené a férové jednání za jednu z nejdůležitějších hodnot.

MOJE DOPORUČENÍ | Co může udělat kdokoliv z nás

• Pokud se to děje nám: zapisujme si konkrétní situace, otevřeně je pojmenujme a požadujme nápravu. Pokud se nic nemění, hledejme další podporu. A když nic nepomůže, máme etickou linku, kde můžeme být anonymní a svěřit se.

• Pokud se to děje někomu kolem nás: nedělejme, že nic nevidíme. Předávejme informace, zastávejme se kolegů a zajímejme se, jak jim je.

• Pokud vedeme tým: neříkejme člověku, ať si vztahy vyřeší sám. Zjistěme, co se děje, a ověřme, že se situace skutečně mění.

Podobné situace nemusí být na první pohled vidět. Všímejme si i drobností, které se opakují, a nečekejme, až bude člověk na dně.

Pokud něco podobného právě zažíváte nebo řešíte situaci ve svém týmu, klidně se mi ozvěte, nebo se ke mě připojte na online setkání přes Google Meet ve čtvrtek 5. 11. 2026 v 17:00.

Nemusíme jmenovat konkrétní lidi ani firmy. Můžeme sdílet zkušenosti, poradit se nebo si jen vyslechnout pohled někoho dalšího. Bez nahrávání, pouze online.

Někdy totiž pomůže už jen možnost probrat v klidu, co se děje, a podívat se na situaci z jiného úhlu. ❤️

Zažili jste někdy něco podobného? Co vám pomohlo, případně co byste dnes udělali jinak? Možná tím pomůžete někomu, kdo právě prožívá totéž a neví, jak z toho ven.

#HRnaférovku #šikanavpráci